Nabídkové šoky se nevyhýbají ani evropě a poslední týdny začíná být jasné, že rostoucímu tlaku šoků se nevyhne nikdo. Napětí na Blízkém východě a s ním spojená blokáda Hormuzského průlivu se už promítají nejen do komoditních trhů, ale i do reálné ekonomiky, která se krom nedostatku ropy potýká i s nedostatkem LNG toků. Ropa Brent vyskočila nad 113 USD za barel, což je nejvýše od roku 2022 a společně s tím zdražil evropský zemní plyn až k 48,7 EUR/MWh, což je více než třítýdenní maximum. Zároveň se zhoršují globální podmínky na straně nabídky, kdy zásoby ropy a paliv v USA výrazně klesají a exporty překračují 6 milionů barelů denně.
Dopad je pro Evropu zvláště citlivý, protože po odklonu od ruských energií zůstává závislá na dovozu ropy, LNG a navazujících vstupů. Omezená propustnost Hormuzského průlivu, který je klíčovým uzlem globální energetické logistiky výrazně ohrožuje evropské snahy doplnit zásobníky plynu po zimě. Riziko se následně ze samotných cen energií přenáší i do konkrétních segmentů celé ekonomiky, aby se projevil zdražováním vstupů a následných cen za které jsou slžby a zboží zobchodovány. Aktuálně se v tomto případě nejvíce zmiňuje letecké palivo, jehož nedostatek by mohl i ve velmi krátkém období narušit evropskou leteckou dopravu.
Hospodářské indexy sledující ceny vstupů v eurozóně ukazují, že šok už začíná zasahovat širší ekonomiku. Složený PMI index klesl na 48,6 bodu, tedy pod hranici expanze, a sektor služeb propadl na 47,4 bodu, což je nejníže za poslední roky. Firmy uiž nyní pozorují a varují před nejrychlejším růstem vstupních nákladů od roku 2022, způsobeným energiemi, dopravou a narušenými dodávkami.
Průmysl sice zatím působí odolně, ale tato odolnost může být časově omezená. Do aktuální poptávky se propisuje i strach podniků z dalšího růstu cen a tedy i snaha se předzásobit pro případ, kdy by další růst opravdu nastal. Jde o historicky zpozorovaný projev rané fáze nabídkového šoku, který bývá doprovázen prudším útlumem výroby.
Smíšené ukazatele komplikují koordinaci případných zásahů od centrálních bank v čele s ECB. Vyšší ceny ropy, plynu a dopravy tlačící inflaci vzhůru, v kontrastu se slábnoucím růstem ekonomiky, které naznačuje klesající PMI index. Centrální bankéři tak čelí zásadní otázce, jestli bojovat s inflačními tlaky, nebo naopak reagovat na zhoršující se ekonomickou aktivitu. V případě, že se situace a blokáda zdrojů protáhne, tak se zvýší tlak na politiky, aby ze státních rozpočtů poskytli pomoc domácnostem a firmám, čímž by výrazně navýšili zadluženost rozpočtů.
Evropa tak má při současné krizi nové ponaučení, kdy se poslední roky zaměřila na diverzifikaci zdrojů, ale nyní je třeba myslet i na diverzifikaci infrastruktury a její závislosti na dalších světových hráčích. V dalších letech tak bude třeba více investovat do LNG kapacit, a dalších strategických zásob, alternativních tras, a to vše z důvodu energetické bezpečnosti a stability. Cena za větší odolnost však bude zaplacena v podobě vyšší strukturální inflace, toto zvýšení nákladů se ve středním horizontu projeví i v nákladech pro firmy i státy.
