Vstoupili jsme do fáze, kdy se geopolitická krize na Blízkém východě naplno propisuje do evropského trhu se zemním plynem a vytváří nový, velmi silný zdroj cenové volatility. Evropské futures na zemní plyn se již dostaly nad hranici 60 EUR za MWh, přičemž od úrovní před vypuknutím války ceny vzrostly téměř o 90 %. Trh reaguje především na rostoucí obavy z hlubšího narušení dodávek v oblasti Perského zálivu, zejména po sérii útoků na energetickou infrastrukturu a poškození zařízení včetně katarského Ras Laffan, největšího LNG terminálu na světě. Klíčovým bodem zůstává Hormuzský průliv, přes který proudí významná část světového obchodu s LNG, a jeho faktické zablokování nebo omezení provozu vytváří na trhu výraznou geopolitickou rizikovou prémii.
Důležité je, že nejde pouze o psychologickou reakci trhu, ale o reálné zhoršení nabídkové situace. Globální exporty LNG klesly na šestiměsíční minimum, když se objem dodávek propadl zhruba o 20 % na 1,1 milionu tun, především kvůli výpadkům z Kataru a v menší míře i ze Spojených arabských emirátů. To znamená, že se trh s plynem dostává do napjatější rovnováhy právě v době, kdy Evropa potřebuje intenzivně doplňovat zásobníky před další topnou sezónou. Evropský trh je navíc mnohem citlivější než v minulosti, protože po odklonu od ruského plynu je ve větší míře závislý právě na LNG dováženém přes námořní cesty, které jsou nyní vystaveny přímému geopolitickému ohrožení.
Zásadní roli proto hraje délka a intenzita konfliktu. Pokud bude pokračovat vzájemné zastrašování mezi Washingtonem a Teheránem a dojde k dalším útokům na energetické provozy nebo prodlouženému omezení dopravy přes Hormuzský průliv, je velmi pravděpodobné, že ceny plynu v Evropě zůstanou zvýšené nebo porostou ještě výše. Trh už nyní neoceňuje jen aktuální výpadek dodávek, ale také riziko, že se omezení exportu stane déletrvajícím problémem. V takovém prostředí může i relativně malý další výpadek vést k neúměrně silné cenové reakci, protože obchodníci začínají promítat do cen scénář delšího narušení globální LNG logistiky.
Pro evropskou ekonomiku jde o nepříjemný nabídkový šok. Vyšší ceny plynu se postupně promítají do nákladů průmyslu, výroby elektřiny, cen tepla i celkové inflace. To znamená tlak na domácnosti, slabší konkurenceschopnost firem a zároveň i komplikaci pro měnovou politiku, protože centrální banky mohou mít menší prostor pro uvolňování sazeb. V případě České republiky by delší setrvání plynu poblíž nebo nad 60 EUR za MWh znamenalo další zhoršení výhledu pro průmysl i spotřebu domácností, a tím i slabší růst celé ekonomiky.
Celkově se tak domnívám, že trh se zemním plynem už vstoupil do režimu, ve kterém bude hlavním faktorem dalšího vývoje geopolitika, nikoli běžná fundamentální rovnováha nabídky a poptávky. Dokud nebude zřejmá deeskalace konfliktu a obnovení bezpečného toku LNG z oblasti Perského zálivu, zůstane evropský plyn drahý, volatilní a citlivý na každou novou zprávu z regionu.
